Bechyňská jízdárna byla postavena roku 1776 Šimonem Beerem (plány podepisoval zednický polír Josef Fenk). Byla to jednolodní stavba o délce 88 m, šířce 22 m a výšce 18 m. Zastřešena byla původně doškovou střechou. V roce 1812 byl tento celistvý prostor rozdělen třemi přepážkami a změnil funkci. V střední části zůstala původní jízdárna a okrajové části byly využity jako stáje, kravín a vozová kůlna. Z původně barokní stavby, byla jízdárna v roce 1864 přestavena architektem Turkem do novogotického stylu a to přidáním 14-ti opěrných pilířů s atikovým cimbuřím krytým žulovými deskami. Dále byl vestavěn trojlodní křížově klenutý prostor s dórskými sloupy.

 

Před rekonstrukcí v letech 2000 a 2001 byl krov původní barokní. V každé jeho vazbě byl vazný rám, který držel fošnový strop s lepenicí a rákosový podhled. Při rekonstrukci byl strop i podhled odstraněn a v jalových vazbách byly vyříznuty nenosné trámy. Mezi vaznými trámy byla vložena výměna s krátčaty. Při výměně jednotlivých prvků krovů byly přísně zachovány původní rozměry profilů. Jen původní dřevěná táhla, která během času uhnila, byla vyměněna za nová táhla kovová.

Z vnějšku se rekonstrukce projevila novou fasádou (oceněná jako fasáda roku 2001 v České republice) a také erbem, o jehož restaurování se zasloužil akademický sochař Miloslav Kolář (bechyňský rodák, mimochodem restaurátor sgrafit na Míčovně Pražského hradu).

 

Uvnitř jízdárny se na západní stěně hlavního sálu nachází velmi zajímavý exponát - a to původní vrata Paarovského paláce ze Schwarzenbergského náměstí ve Vídni I. Tento palác byl zbourán po 1. Světové válce (kolem roku 1920) a vrata byla poslána do Čech vlakem. Vrata, na nichž je letopočet 1738, ležela bez povšimnutí v jednom ze sálů Bechyňského zámku celých 70 let. Až v roce 2002 byla vrata vyzvednuta a zrestaurována.